Vína z vinařství :   Čačík - Kobylské vinařství

Je krásné i deprimující zároveň žít svůj život po boku vína, vidět všemi smysly, jak se vyvíjií, vidět ten přerod od zaprášených hroznů v křisťálově rubíinovou jiskru ve sklenicce. Když člověk s vínem žije, ví jak chutná, jak stárne. Je to jako vychovávat děti - s obavou a strachem sledujete těhotenství a nervózně plní očekávání se připravujete na příchod nových potomků v době vinobraní a pak to přijde, musíte jej naučit vonět, chutnat a zářit do světa. Musíte ho naučit, aby dokázalo rozzářit úsměv na tváři člověka, který si na něj najde chvilinku po celodením shonu a večer si s ním chce povídat. Musíte ho naučit, aby nechalo zapomenout na běžná trápení a povzneslo člověka na duši. Musíte? To je to, co já od mých vín, která vyrábím pro své potěšení a potěšení mých přátel, chci. Má pouť s vínem končí uzavřením do láhve. Víno zanechá škol a vydává se na samostatnou cestu životem, kde mu již nemohu poradit ani podat pomocnou ruku. Udělá to jednomu radost, když chutná a zamrzí, když se setká s neúspěchem. Ale takový je život. Za největší umění vinaře považuji schopnost odhadnout, jakým směrem se bude vínoo ubírat a dále umění kupáží (na tomto poli zatím neexperimentuji). Kolem vína se motám od malička, výrobu vína vnímám asi od šestnácti let a zcela sám se jí věnuji pět let, kdy jsme s otcem dospěli k názoru, že bude lepší, když bude jenom jeden hospodář. Výroba vína u mne začíná už několik měsíců před vinobraním, kdy se rozhoduji, jaká vína budu chtít ten rok udělat. Tomu podřizuji řez i další operace ve vinici. Liší se to podle odrůd i vinic. Se surovinou podle toho nakládám. Diametrálně odlišná je práce s jakostními víny a víny, která jsou určená pro ležení, ale o tom zase jindy . Tomáš Čačík