Veltlínské zelené 

S velkou pravděpodobností pochází z Rakouska, jak nasvědčuje kdysi užívaný název „Mouhartsrebe“ podle vrchoviny Manhartsberg. Rakouský název Grüner Veltliner se užívá až od 18. století. Předtím se hlavně užívalo pojmenování Grüner Muskateller nebo Weißgipfler. I na Moravě bylo dříve užíváno názvu Bělošpičák nebo Muškatel. Jedním z rodičů Veltlínského zeleného je pravděpodobně Tramín. Odrůda se pěstuje také v Maďarsku (Zöldveltelini) a na Balkáně (Veltlinac zleni).

Veltlínské zelené se používá do směsí pro známková vína a také jako surovina pro výrobu šumivých vín. Ponecháme-li na letorostu pouze jeden hrozen, dosáhneme tak zvýšené extraktivnosti a plnosti vína.
Veltlínské zelené dnes tvoří 48,4 % z celkové plochy vinic v sousedním Rakousku a setkáme se tam většinou s běžnými jakostními víny, která se konzumují k běžné stravě anebo se pijí „pod víchem“ v družné zábavě jako „heuriges“ – letošní (mladé) víno.
Jako mladé voní svěžestí, pepřnatostí a někdy i lehkou vůní doutníku. Z vinic na hlinitých půdách se objevuje vůně lipového květu, na půdách prvohorních hořkomandlová, na spraších kořenitá.
Při zrání na lahvi se nejprve objevují zesílené kořenitě pepřnaté tóny, které posléze zanikají a kraluje mandlová chuť, zjemněná u přívlastkových vín vyšších stupňů sametovou plností.